Když je potřeba psát silnější než chuť hrát na schovávanou...

Životopisy (nejen) blogové

Pár zavádějících slov o autorce

3. května 2015 v 21:55 | Uraluska
Text původně vznikl pro neherní představení na jedné online hře. Myslím ale, že ho směle můžu použít i zde. Jen původní úvod vyměním za upozornění na poznámku, jak na blogu vlastně hraju na schovávanou.

Z tohohle důvodu se představím - nepředstavím. Přiznávám, že informace o mé maličkosti budou více či méně zavádějící, ale slibuji, že jsou všechny pravdivé. Samozřejmě neslibuji, že pravdivé je to, jak je pochopíte.

Většina lidí mi říká jménem mé původní postavy. Není to tak, že by mi říkali podle postavy, ale tak, že jsem svou postavu pojmenovala po sobě. Ve skutečnosti to tedy není jméno, nýbrž přezdívka, za ta léta už jsme si ale všichni zvykli to za jméno považovat.

Jsem Češka jak poleno, vyjma nějaké německé šlechty v okrajových částech rodokmenu. Má rodina pochází napůl ze západních, napůl z východních Čech, já sama jsem se narodila na tom západě, ale vyrostla jsem uprostřed, v severních Čechách. V současné době trávím většinu času kvůli studiu v Praze, ale na víkendy nejčastěji utíkám do Ústí nad Labem. Na Prahu jsem hrdá v rámci svého patriotismu, v rámci své hrdosti na celou Českou republiku, ale za svůj domov ji nepovažuji.

Na doporučení svého vedoucího bakalářky si občas listuji knížkou An Introduction to the Languages of the World, z které se dozvídám mnoho nového a zajímavého. Obecně tomuto člověku vděčím za mnohé, nejen co se mých lingvistických znalostí týče. Přestože jsou ale jazyky velkou láskou mého života, tvrdím, že umím pouze česky, a to ještě špatně. Ve skutečnosti tomu ta láska k jazykům pomáhá, přestože nestuduju zrovna bohemistiku.

Významné místo mezi mnoha mými zájmy zaujímá i organizování nejrůznějších akcí. Pomáhám se soutěžemi, se soustředěními, s přednáškovými akcemi. Jsem zakládající členkou spolku, který pomáhá lidem s postižením a jejich rodinám. Nevnímám to jako poslání, spíš je to další příležitost realizovat se právě v té oblasti organizace. Nemluvě o tom, že tak člověk často potká zajímavé lidi.

Vzhledově nejsem nijak moc zajímá. Patřím spíš mezi vyšší osoby, dlouhou dobu jsem bývala hubená a v dětství mi spousta lidí předvídala kariéru modelky, ale ani jsem nemusela okusit radosti a strasti modelingu, abych trochu přibrala. Dívku v sobě vzhledem nicméně nezapřu. Nejen že mi vlasy sahají kamsi na záda a lecky je češu do dvou culíků, po škole i po městě typicky chodím v dlouhé sukni. Vlasy, pro jejichž barvu se dlouho hodilo anglické "fair", začaly hnědnout, ale oči mám stále vikinsky modré.

O mé povaze by lépe povyprávěli jiní. Sama se považuji za přátelskou, vstřícnou, občas poněkud naivní a důvěřivou. Neskromně tvrdím, že jsem inteligentní, potichu dodávám, že na chytrosti se to bohužel občas zapomíná projevit. Jsem do nějaké míry vázaná na přírodu, vyhovuje mi toulat se někde daleko od civilizace, žít za světla a spát za tmy, hladit kočky, které se samy rozhodnou za mnou přijít, ležet v trávě a provádět spoustu jiných podobných věcí. Jsem zapomnětlivá a nepořádná. Jsem přelétává, co se zájmů a vlastních projektů týče, a věrně milující, když přijde na lidi a místa. Jsem občas drzá a občas nesmělá, občas upovídaná a občas pozorující, často jsem podivná :)
 
 

Reklama