Když je potřeba psát silnější než chuť hrát na schovávanou...

Stoslůvkový deníček

Zjednodušený svět

23. května 2015 v 20:50 | Uraluska
Otvírám jeden odkaz za druhým.

"Nesnáším dnešní generaci, jak je zkažená." Zavřít.
"Rozhodně bych raději zachránila zvíře než člověka, protože to zvíře přece za nic nemůže, zatímco lidi jsou zlí." Zavřít.
"Internet má i své výhody". Odeslat komentář.
"Dneska mě ty moji parchanti fakt vytočili." Zavřít.
"Je to děsně proti přírodě a nechápu, jak to někdo může chtít podporovat." Zavřít.
"Co dodat, vystoupení se povedlo a doufám, že si to brzy zopakujeme." Odeslat komentář.
"Hajzlové černý, furt by jenom kradli." Zavřít.

Napadne mě, jestli není až příliš snadné vytvořit si svět, kde mohu s lidmi jen souhlasit a obdivovat je.

Iracionální obavy

5. května 2015 v 23:15 | Uraluska
Túúút. Túúút. Túúút.

A tak pořád dokola. Než to vzdáš. Alternativa je, že ti rovnou povědí "volaný účastník momentálně není dostupný".

Je to jako pokyn pro myšlenky, aby se okamžitě rozeběhly a začaly ti malovat ty nejhorší možné scénáře. Autonehody, přepadení, nešťastné náhody, ... Co na tom, že věci jako vybitý mobil, telefon někde zapomenutý či hlasitá hudba jsou reálnější. Vítězí strach.

A jak se teprve myšlenky rozletí, když volaného účastníka sháníš, protože se neozývá a pár lidí potřebuje, aby se ozval.

Nějak se smíříš s tím, že s volaným účastníkem se nepodařilo spojit. Ale neklid zůstane, dokud se sám neozve.

Počítač nespolupracuje

4. května 2015 v 18:55 | Uraluska
Grrr. Gr, gR, GR. Jako já chápu, že nejsem přirozená počítačová autorita, které by se každý stroj lekl a raději začal poslouchat. Ale že se mi můj vlastní počítač jen tak vypíná, a ještě ke všemu uprostřed náročného výpočtu, to mě vážně točí. Jo, já vím, nebýt právě toho výpočtu, nepřehřeje se a nevypne, ale to mám ten úkol neodevzdat s "Nó, víte, mně se tak nějak přehřívá počítač a stejně by to neupočítal, tak jsem to ani nezkoušela"? Asi ne. Přemýšlím, jestli je aspoň možné se utěšovat tím, že brzy nebude, na co bych po zapnutí počítače mohla zapomenout.

Chvíle výběru minula

4. května 2015 v 18:48 | Uraluska
Při mazání zpráv na mě zas vyskočila SMSka ve stylu "Může mě někdo na půl hodiny vystřídat? Chtěla bych si dát sprchu". Jo, psali jsme si SMSky a volali si v tomhle duchu. Dva dny předtím jsem z téměř opuštěného střediska volala, že bych potřebovala, aby někdo dorazil a já si mohla dojít na záchod. Chvíle, kdy odejít na pět minut je problém. Kdy vůbec odejít je problém. Chvíle, na kterou tě nepřipraví. Chvíle, kdy se mění pohled na svět. Chvíle, kdy vybíráš mezi pomocí odmítanému jedinci a ohledem k desítkám nadějných lidí. Měla jsem tu drzost vybrat. Ji jedinou.

Nemístné dumání

4. května 2015 v 17:44 | Uraluska
Občas se přistihnu, že dumám, jak to vlastně je. Zkoumám fotky či videa, vybavuji si vzpomínky. Samozřejmě že nejčistší řešení by bylo prostě se zeptat. Ale z nějakého důvodu na to asi nemám. Ta otázka mi přijde hrozně nepatřičná. A to mi původně vůbec nepřišla na mysl, až do toho táboráku, kde měl podivně hozenou bundu přes vlasy a tolik mi připomněl Veverku. Vlastně až do chvíle, kdy mi došlo, že ta podobnost není jen v obličeji a povlávajících vlasech. Ale ani tehdy, ani nikdy později jsem si zatím netroufla zeptat se, jestli ta tmavá kůže je opálení, nebo geny.
 
 

Reklama