Když je potřeba psát silnější než chuť hrát na schovávanou...

I dny obyčejných věcí jsou fajn

7. června 2015 v 16:25 | Uraluska |  Výkřiky k davu
Včera v Praze skončily Dny víry. Když jsem o nich v jejich průběhu dohledávala nějaké další informace, narazila jsem i na občasné stížnosti lidí na tohle pojmenování. Že prý proč dny víry, když víra je normální, když člověk věří každý den, stejně jako každý den spí, dýchá, …

Mírně mě to nadzvedlo ze židle, a nebude to zdaleka jen tím, že sama něco o všední, každodenní víře prohlásím jen těžko. Znamená snad to, že je něco všední a obyčejné, také to, že si to nezaslouží naši pozornost, ať už v podobě oslavy, společného praktikování, přednášek na související témata, nebo třeba v mnoha ohledech nesouvisejících akcí, které mají za cíl prostě na věc upozornit a připomenout ji?

Proč by nemohly být třeba dny spánku? To, že lidé spí každý den, je nejspíš pravda ještě mnohem víc než to, že každý den věří. A přece se mimochodem nedá tvrdit, že každý člověk spí správně a dostatečně. Vždyť by mohla být na pár dní zřízená místa, kam si kdokoliv může jen tak přijít, lehnout si a odpočívat. Můžeme udělat přednášky o fázích spánku, o psychologických (a třebas i nepsychologických) výkladech snů, o poruchách spánku. I téma spánku konkrétně, a zvlášť pak odpočinku celkově, je fotogenické, tak by snad mohla být i nějaká výstava. A což takhle ňuchání nad spícími plyšáky nebo polštářové války?

Nebo dny dechu? Kolik z nás umí tak základní věc jako cíleně dýchat do hrudi a do břicha? Pro spoustu lidí je to rutina, ale třeba nejsem jediná, kdo s tím má problém. Co jsou zač takzvaná dechová cvičení, která se doporučují při nervozitě? Kolik lidí se za minutu nadechne častěji než vy a jak se dýchá pod vodou? Jak v extrémně vlhkém prostředí a jak v kyslíkovém stanu (ponechme teď prosím bokem otázku neetičnosti takových stanů ve sportovním tréninku)? Může člověk zdokonalovat svůj dech?

Jisté kouzlo by mohly mít i dny lásky. Je možné lásku nějak zadefinovat? Liší se láska k člověku od lásky ke zvířeti? Jak odlišit lásku od jiných pocitů, ať už od přátelství, závislosti, obdivu či čehokoliv jiného? Dají se takové věci vůbec oddělit? Jen to by mohlo vydat na spoustu přednášek a besed. Mohli bychom mít místa, kam se lidé, budou-li chtít, přijdou vyznat z lásky. Daly by se uspořádat koncerty, může se podpořit aktivita zadarmových obejmutí (free hugs). Přidejte pár filmů o lásce a festival lásky máte skoro hotový.

Nebo by se daly dny lásky pojmout trochu netradičně, ale to už odbíhám od myšlenky normálních věcí... Trochu mě mrzí, že jsem nikoho nezkusila nadchnout pro svůj pár let starý nápad uspořádat něco, těžko říct, za co bych to vlastně měla označit, jestli za setkání, festival. Nicméně název to mělo, "Láska se neptá, lidi ano". Představovala jsem si, že by se v nějaký den či o nějakém víkendu mohlo umožnit setkání s lidmi žijícími v jakkoliv neobvyklém vztahu či majícími neobvyklé chutě - setkání s homosexuály (je mi líto, pro některé lidi to stále neobvyklé je), lidmi praktikujícími BDSM, pedofily, transsexuály, partnery z různých etnik, … Všechno pěkně v jeden čas na jednom místě. Znamenalo by to sehnat lidi, řešit bezpečnost a kdo ví co ještě, ale… No dobře, raději se vraťme k těm obyčejným věcem.

Máme den Země a taky světový den vody. A určitě jejich zavedením nikdo nechtěl říct, že bychom se mimo tyto dny neměli o svou planetu či o životodárnou kapalinu zajímat. Nic nám nebrání obdivovat je klidně v úplně jiném ročním období. Jen nás mimo tyto dny nic moc nenutí se o ně zajímat, nebo si třeba jen uvědomit, že tu jsou. Máme den matek, a taky to určitě neznamená, že svoje mámy máme milovat a obdivovat pouze tu druhou květnovou neděli. Dokonce nás nic nenutí to udělat během ní, ale neděláme-li to jindy, je takový den dobrou záminkou.

A máme třeba svatého Valentýna. Ten vlastně trpí něčím podobným. Část lidí ho odmítá jako americkou tradici (což mi přijde malinko smutné s ohledem na to, že šlo o evropského kněze, ale budiž, minimálně do vnitrozemní Evropy se slavení opravdu dostalo odjinud), část lidí ho nadšeně slaví a část se nad ním rozčiluje, že svého partnera přeci milují pořád, tak proč by mu to měli dokazovat nějak speciálně. Však ten svátek není o tom, že člověk bezpodmínečně musí zrovna dnes vyznat lásku či připravit malé překvapení, ale pokud to běžně nedělá, nebo k tomu snad potřebuje záminku, právě ji dostal.

Nějak podobně jsem za sebe vnímala i Dny víry. Nikoliv jako náznak, že víra je něco vzácného, nýbrž jako připomínku těm, kteří celkově věří málo, záminku těm, kteří na svůj duchovní život nemají dostatek času, a pozvánku těm, kteří v nějakém více či méně doslovném slova smyslu nevěří.

A jsem ráda, že byly. Zčásti kvůli svému vlastnímu hledání, zčásti prostě kvůli tomu, že podělit se o všední věci a pozvat k nim i jiné lidi je jednou za čas fajn.
 


Komentáře

1 Bogardanka Bogardanka | 7. června 2015 v 20:51 | Reagovat

Tie dni byby boli veľmi pekné akcie :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama