Když je potřeba psát silnější než chuť hrát na schovávanou...

Něco za nic a příště něco

26. května 2015 v 22:59 | Uraluska |  Ozvěny myšlenek
Už jste někdy hlasovali o tom, jestli chcete hlasovat? Možná je to podobný pocit, jako když si teď lámu hlavu, jestli si lámat hlavu, když přemýšlím, jak moc o něčem přemýšlet.

To bylo tak. Dostala jsem něco jako dárek. Nechce se mi to příliš upřesňovat, protože i když jsem dost možná už teď bezpečně identifikovatelná, chci si hrát na tajemnou a neposkytovat příliš mnoho nápověd k tomu, kdo jsem, ale něco málo povědět či naznačit musím.

Tak tedy, dárek. Neřekla bych mu zrovna maličkost, ač by se to tak asi dalo vnímat. Nevím, jak problematické bylo mi ho dát. Určitě ale vím, že mi byl dán se slovy, že to není za nic. Že to jen, když už něco.

A já se od první chvíle tetelila radostí (a vztekala sama na sebe, že v té chvíli neumím pořádně zareagovat). Teď z něj mám ještě větší radost. A mám také silný pocit, že dotyčnému musím dát něco za to. Ne takové to musím, protože mi to někdo nařizuje, ani musím jako musím se to naučit, jinak mě vyhodí, ale musím jako hodně moc chci.

Jenomže tady vstoupila do hry ta věčně přemýšlivá část mé duše. Ta, co si asi ráda komplikuje život a hledá problémy tam, kde nejsou. Ta, co někdy vidí věci, krásné i šílené, které jiným zůstávají ukryté.

Přemýšlím, jestli tím pak neshodím či neposunu do jiné roviny to za nic. Jako by to pak sice stále bylo "za nic, co už jsi udělala", ale taky to bylo "za to, co v reakci uděláš". Víte, mám z toho trochu pocit, jako bych neuměla přijmout fakt, že to je právě jen tak. Jako bych se neuměla smířit s tím, že mít z toho radost bohatě stačí.

Co myslíte, je na té úvaze něco, nebo vážně hledám problémy tam, kde nejsou?

Mě na tom asi nejvíc... trápí? To myslím není to slovo, které hledám, jenže "mate" taky není to, co chci říct... prostě vrhá zpět do víru myšlenek, že sama už jsem kolikrát lidem něco jen tak dala. Někdy úsměv, někdy vyjití vstříc v tom či onom, někdy věci mnohem hmotnější. A nechtěla jsem za to nic, dokonce jsem sama byla v rozpacích, když se mi to někdo snažil oplatit.

Sami sebe hodnotíme jinak než ostatní.
A ostatní hodnotíme podle sebe.
Áchjo.

Já chci okamžitě příležitost tomu člověku taky něco dát jen tak. Ale opravdově jen tak, ne "jen tak (a tím jsme vyrovnaní)". No, možná je to dobrá motivace otevřít oči a všímat si možných maličkostí a velikostí.

Taky už jste si někdy lámali hlavu nad něčím, na čem nebylo co řešit?


(Mimochodem, titulek je záměrně zkomolený verš "něco za něco a příště nic" z písničky Něco za něco od Nezmarů. Vůbec si nejsem jistá, jestli chápu její text, takže nebudu nic říkat o tom, nakolik se hodí k tématu. Ale už před několika lety mě zaujala na první poslechnutí, a když jsem vymýšlela nadpis, prostě mi naskočila.)
 


Komentáře

1 Nats Nats | E-mail | Web | 5. června 2015 v 22:05 | Reagovat

No je možné že hledáš zbytečné problémy :D A nemusíš to oplácet tomu člověku hned ikdyž chceš.. Já taky chci někomu něco dát ale netuším co takže ... No ono to přijde samo a určitě bude nějaká ta hezká chvilka :)

2 Uraluska Uraluska | E-mail | Web | 7. června 2015 v 16:17 | Reagovat

[1]: Tak já si budu říkat, že to zbytečně hrotím, díky :D (Vcelku bez ironie, vím totiž, že tu tendenci mám.) A je pravda, že někdy se příležitost něco věnovat, nebo i jinak udělat radost, vyskytne naprosto nečekaně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama