Když je potřeba psát silnější než chuť hrát na schovávanou...

Máme přizpůsobivé obvody

8. května 2015 v 11:15 | Uraluska |  Články na pár slov
Sepsáno na Téma týdne Člověk na baterky

Snad každému z nás už někdy došla energie tak, že musel prostě "vypnout". Když se vám takhle vypne mobil, dáte ho na nabíječku, když vám odmítne svítit váš kapesní světlomet, vyměníte mu baterky za nabité. Co ale udělat s "vybitým" člověkem?

Základní pomoc je jednoduchá. Uložit do postele a nechat, ať se vyspí. Podat vodu, uvařit jídlo. Možná vyvětrat, ať se do místnosti dostane nějaký ten kyslík. Vlastně by se dalo pokračovat. Leč tohle všechno jsou věci, na která fungují
hlavně naše těla. Ne snad, že by tím nebyly důležité, naopak. Jen tak úplně nestačí.

Můžete mít odpočatého, sytého člověka, který stejně "nefunguje". Nemá chuť, a svým způsobem ani sílu něco dělat. Když už se do něčeho pustí, trvá mu to hrozně dlouho, protože beztak půlku doby přemýšlí o tom, jaký to má smysl. Myšlenky se mu toulají, ale přitom o ničem pořádně nesní, v nic pořádně nedoufá. Na co funguje chuť něco dělat?

U spousty lidí na čokoládu, to je takový častý všelék. U někoho na čaj, u někoho na kafe, a u některých lidí třeba na čerstvé mléko. Může fungovat na rozinky v jogurtu, cibulkové chipsy i na plátky salámu. Ale jako zdroj energie nemusí sloužit jen potraviny. Vlastně jako zdroj energie může klidně posloužit něco, co by člověku tu energii mělo zejména sebrat.

Znám spoustu lidí, kteří fungují na výlety, toulání se, odpustíte-li mi značně romantické pojetí, pak i na rozhovory s větrem. Ujdou třicet, čtyřicet, padesát kilometrů, přijdou nadšení a za další den zvládnou třídenní práci. To, že by měli být po takovém chození hlavně unavení, je nijak netrápí.

Já třeba hodně funguju na dunění pražců. Vážně, dobrý způsob, jak zařídit, abych dodělala nějakou práci, je posadit mě krátce před ní do nějaké staršího rychlíku a poslat v něm přes půl republiky. Taky funguju na zpívání s kytarou, zvlášť na zpívání ve větší skupině dlouho do noci. Teoreticky bych měla hlavně poznat ty hodiny, o které okradu spánek, ale v praxi spíš čerpám z toho nadšení, které v nějaké podobě přežívá ještě pár dní.

Nevím, jestli znáte lidi, kteří pravidelně přicházejí do kostela a odcházejí z něj nabití právě tou energií a chutí něco dělat, ale i takoví jsou. Další sáhnou po hezké knížce, jiní jdou běhat a ještě další se věnují výcviku psů.

Rozmanitost lidských obvodů je v tomhle přímo fascinující. Všichni máme něco, na co fungujeme, a málokteří dva lidé fungují na to samé, ale přece se u nás to nadšení někde bere. Mám ale stále silnější pocit, že v jedné věci se ty naše obvody přizpůsobit nedokáží.

Ty virtuální baterky v našich tělech mají poměrně malou kapacitu a musí se dobíjet často. Moc nefunguje je jednou nabít pořádně a pak z toho měsíc žít. Když ale přijde nějaké náročné období, klasifikace, zkouškové, nebo třeba větší množství zakázek v práci, spousta lidí sice zvýší svou spotřebu čokolády či kafe, ale ty své další zdroje energie omezí.

Místo výletu raději celý den sedí nad semestrálkou, místo knížky čtou specifikace objednávky, místo malování se učí data z historie. Často to dělají s myšlenkou, že první povinnosti, pak zábava, a té své milované činnosti se budou věnovat, až práci dodělají. Jenže práce pak často nejde od ruky, člověk se každou chvíli zasekne a příšerně často se musí přesvědčovat, aby v tom opravdu pokračoval.

Možná bychom tedy ani v opravdu náročných obdobích neměli zapomínat dobíjet své baterky… člověk nejspíš přeci jen musí dělat nějaké kompromisy, ale neměly by to být jen ústupky práci.
 


Komentáře

1 Zuzka Zuzka | E-mail | Web | 8. května 2015 v 16:15 | Reagovat

To je veľmi pekne metaforicky napísané :) Úplne súhlasím. Ja osobne fungujem najmä na spánok! Veľa, veľa, veľa spánku. Niektorí ľudia to majú tak, že keď spia až príliš dlho, tak sú ešte unavenejší, ale ja by som kľudne prespala celý deň :D A tie fungujem na prechádzky s hudbou a čítanie dobrej knihy v daždi.
Musím uznať, že máš pravdu aj v tom, že by sme aj v ťažkých obdobiach nemali zabúdať na to, čo nám tie 'baterky' skutočne dobíja. Ja osobne som potom totálne nesústredená a nervózna.

2 uraluska uraluska | E-mail | Web | 12. května 2015 v 22:42 | Reagovat

[1]: Děkuji! To já tedy patřím mezi ty, kteří se velmi snadno "přespí", ale to je přesně to, že každý máme něco :) A ke čtení knih v dešti bych se klidně přidala :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama